Hopsinky říjen 2008
Musela jsem se teď trochu odmlčet, Naďa má moc práce, tak neměla čas přepisovat moje myšlenky… Ale nestalo se nic zásadního.
V Hlučíně jsem běhala se strašnou chutí, sice s hodně diskvalifikacemi, ale Naďa si pochvalovala, že jsem se na tom terénu začala chovat jako na trávě. Běhala jsem rychle, se slalomem jsem neměla žádné potíže, jen s těmi Nadinými povely. Ona, která stále říká lidem, že dávají pozdě povely, která mi celou dobu dávala povely naopak moc brzo, mi tentokrát nedokázala včas říct, kam mám jít a mně se tak dobře a rychle na tom terénu běhalo, že jsem se rozhodla, že dráhy si budu vybírat já.
Takže žádný výrazný úspěch, jenom dobrý pocit – ale ten je k nezaplacení. Týden nato jsme měli v Hlučíně celodenní trénink, to jsem si zase s chutí zaběhala. Překážky jsme nechali na místě, protože nás následující víkend čekaly, Klubové závody.