Noční hrátky 2009
28. 9. 2009
Poslední prázdninový víkend je tradičně určen Nočním hrátkám, závodům, které se konají už 15 let a kde jsme vynechali snad jen jeden nebo dva ročníky v době, kdy jsme dotrénovávali pejsky. Rok od roku se ho ale zúčastňuje více Permoníků, kteří neodolali úžasné atmosféře těchto závodů. Ne vždy se všem podařilo z různých důvodů zúčastnit, ale ti "skalní" už mohou svou účast počítat na prstech druhé ruky.
I letošní ročník ovšem nedorazili všichni přihlášení, někteří vzdali start předem, ale největší smůlu snad měla Monika Vaňharová s Fee-Bee, které se fenka zranila při úterní generální zkoušce na Noční hrátky a jela nás tedy podpořit jen jako divák. V tomto okamžiku už se zdá, že Fee-Bee je zcela v pořádku a že se příštích závodů v září bude moci zúčastnit.
Letos hlavní protagonista Tonda Grygar vsadil na stejnou „obsadu“ jako loni – rozhodčího z Holandska Keese Stoela, dvojici slovenských rozhodčích Ivetu a Romana Lukáčovy a pár parkurů si odpískal i sám.
Ani letos, jako na žádném předchozím ročníku nechybělo alespoň pár kapek deště; posledních pár let jich je ale doslova a do písmene jen pár. Asi na nás Katka shora dohlíží a lobuje za to, abychom příliš nezmokli, když už trávíme čtyři dny pod stanem. Díky Katko, zachovej nám přízeň i v dalších ročnících, věříme, že „Tvůj“ závod zůstane i nadále zachován dalším generacím agiliťáků.
Cesta do Prahy proběhla bez problémů, cestou trochu sprchlo (nebe vypadalo hrozivě), ale déšť a ošklivé počasí jsme nechali za sebou a jeli jsme vstříc sluníčku a tropickým teplotám.
Většina Permoníků už ze zkušenosti věděla, že chceme-li mít stany všechny u sebe a nebýt rozházení po celém cvičáku, je vhodné přijet ve čtvrtek alespoň po obědě. Takže v odpoledních hodinách už stálo společně s „Pedigráky“ v řadě pět pergol a kolem nich 11 stanů, dvanáctý stan čekal na Magdu z Polska. Někteří naši „nováčci“ podcenili příjezd, dorazili až téměř za tmy a čtyři stany pak umístili, kde zůstalo aspoň trochu místa, ovšem už mimo pergoly.
Ve „stanovém městečku“ jsme pak trávili celý prodloužený víkend. Ze známých důvodů jsem musela s sebou vzít všechny psy, původně měla Lenka vzít svou Whisky, ale nakonec kvůli výměně auta zjistili, že Whisky by musela být jedině na volno a to Michal kategoricky odmítl. Takže nakonec jeli čtyři psi v kleci (Griotka, Sherry, Armagnac a Jerry naší kamarádky Nikoly), Bols na volno v kufru (to je ovšem básnický obrat, protože možností volného pohybu příliš neměl – mohl tak nanejvýš kývat hlavou…) a pod nohama Nikoly šestý pejsek – už dříve zmíněná Whisky.
Bolsíčkovi cesta moc dobře neudělala, přece jen je to už dědoušek v letech, takže po cestě ztuhl a dva dny trvalo, než se trochu rozhýbal. Předbíhám událostem, ale zpáteční cestu zvládl o poznání lépe a dnes už opět radostně poskakuje a dožaduje se ranního a večerního krmení.
Čtvrtek proběhl v poklidu, většina strávila odpoledne návštěvou nedalekého aquaparku.
V pátek začal maratón běhů. Něco málo jsem se pokusila nafotit, něco málo natočit, snad se z dohledné době podaří něco z toho umístit na web.
Pokud se týče výsledků a úspěchů – za zmínku stojí 4. místo v Jumpingu dvojic (druhý ze dvojice, Artík, se ale bohužel diskvalifikoval, takže jsme do finále nepostoupili), ale především se musím zmínit o běhu, na který jsme se intenzivně připravovali, a to karnevalový běh dvojic. Z původní masky, kterou jsme měli v plánu, na poslední chvíli sešlo a v pondělí jsme začali teprve řešit masku alternativní. Nakonec jsme se přiklonili k masce 4 mušketýrů.
Rozdělili jsme si role i práci. Role mušketýrů byly rozděleny spravedlivě mezi psovody i psy. Sherry byla Aramis(ka), já Portos(ka), Monika Athos(ka) a Artík d´Artagnan. Situace se zkomplikovala, když při šití kostýmů odešel můj šicí stroj do věčných lovišť. Dohotovení kostýmů se tedy ujala Moničina maminka a dlužno říct, že je jí to podařilo úplně skvěle. Dokonce se pustila i do krajkového límce, který, jak tvrdila, na mušketýrském kostýmu nesmí chybět. Já jsem vystřihla mušketýrské kříže a maminka je našila na mušketýrské kostýmy. I psi měli svou mušketýrskou pláštěnku. Monika vyrobila „kordy“, já je natřela a v půjčovně půjčila paruky a klobouky. Nezbytné rukavice (nakonec se použily svářečské) zapůjčil Michal. K úplné dokonalosti dovedla kostým Lenka namalováním mušketýrských knírů. Musím říct, že iluze byla dokonalá a myslím, že jsme se líbili i odborné porotě, která nám přidělila druhé místo za kostým. Úspěch jsme pak korunovali vítězstvím v karnevalovém běhu, kdy jsme přes Sherrynčino odmítnutí dokázali zaběhnout rychleji, než všichni ostatní soupeři.
Páteční program byl završen a všichni sbírali síly na sobotní finále.
Naše družstvo (Permoník 3) se probojovalo do finále, Sherry v něm ale neběžela pro diskvalifikaci z kvalifikačního kola. „Permoník 3“ neobsadil sice medailové pozice, přesto podali všichni statečné výkony.
Jelikož Sherry měla v sobotu poněkud volněji, uvolila jsem se nechat ji startovat v Charlieho běhu – dokonce 2x. Jednou s Monikou Tyrovou, podruhé s Tomíkem Glabazňou. S Monikou to Sherry s určitou dávkou sebezapření zvládla (ne bez chyb, ale prokousala se až do cíle). Přece jen – Moniku zná ze všech Permoníků asi nejlépe a má k ní velmi vřelý vztah prostřednictvím Deny, Jessí a Artíka, se kterými se nejradějí honí za balonkem. Ovšem Tomík – to bylo něco jiného. Předně je to chlap (a ještě jako hora), no a hlavně – chtěl si ji vzít do náručí (a třeba odnést někam daleko, kdoví, co se jí v tom momentě honilo hlavou). Následně ji připlácl na startu na zem a bylo vymalováno. Sherry v panice utekla ze startu a jen těžce se dala přesvědčit, aby skočila aspoň druhou překážku. Jakmile ale Tomík zabočil na třetí překážku, vzala Sherry roha a už se nenechala přesvědčit k žádné kooperaci….
Stejný závislák je Moničin Artík, se kterým jsem chtěla zaběhnout na oplátku já. Artík v large se ale nenechal nalákat na nic a prchl pro jistotu hned. Trochu lepší výsledek byl s Romanovou Kirou v mediích, se kterou jsme se sice diskvalifikovaly, ale která poměrně ochotně spolupracovala. Třetí psem (ve třetí výšce small) byla Enie, která byla natolik vyvedena z míry změnou psovoda, že i zapomněla štěkat.
Jako klub jsme se kvalifikovali do soutěže klubů, startovali jsem z 5. místa. Myslím, že tento běh byl velkým zklamáním, ale nejen pro nás, ale pro téměř všechna družstva, která se dostala do finále. Z 10 postupujících totiž dokázalo běh doběhnout jen jediné družstvo – Pedigree Brno, všech ostatních 9 družstev bylo diskvalifikovaných. Řekli jsme si ale „NEVADÍ!!“ Příští rok se přece běhá znovu a tak určitě navážeme na úspěchy dvou předchozích let, kdy jsme se shodně umístili na 3. místě.
V neděli se pak běžely běhy podle data narození psů, zde sice Sherry nedopadla nejlépe, ale permonický pokřik při vyhlášení výsledků přece jen zazněl. Monika Tyrová vyhrála s Jessí ročník 2004 a s Deny ročník 2007 (a Artík doběhl jako druhý).
V soutěži plemen obhájila Iva Cholevová s Coffi své loňské vítězství mezi kříženci a bezpapíráky, Petr s Jeffem zvítězili v plemeni hladkosrstý foxteriér.
Měli jsme i jiná želízka v ohni – například jsme startovali s jediným portugalským vodním psem, jediným bíglem, takže stačilo doběhnout a pohár by byl náš. Ani jednomu se to ale nepodařilo. Další dva týmy, které měly naději uspět v závodě plemen – Monika Jones s Gregorym (rhodéským ridžbekem, byl by jedním ze dvou startujících) a Kuba Krajník s Arnikou (hovawartkou, byla by jedinou ve startovním poli) vzdali start těsně před Nočními hrátkami. Možná jsem na některého úspěšného Permoníka zapomněla, přece jen těch běhů bylo hodně a vyhlašovalo se každý den, takže pokud ještě někdo dodá své umístění, ráda ho do výčtu doplnim.
Celkově jsme dopadli poměrně slušně – nebylo to sice co běh, to úspěch, ale konkurence se zvyšuje a je čím dál obtížnější se v ní prosadit.
Přesto ale pro velkou většinu z nás jsou Noční hrátky srdeční záležitostí a už dnes víme, že se v hojném počtu zúčastníme i příští rok.