Třebovice červen 2008
Už jsem zase zpět, po Třebovické laťce příjemně unavená a na výsost spokojená… Běhalo se mi krásně, Naďa mi to ani tolik nekazila a vypadá skoro jistě, že bych bývala byla doběhla tentokrát úplně všechny běhy. Jenže Naďa je hrozná. Ona normálně trvá na tom, že musím dělat zóny!!! Považte!! A já bych tak strašně ráda rychle letěla dopředu a cítila vítr v zádech…. Tak jsem si krásně skočila zónu na áčku a byla jsem 4. (ale stejně jsem byla na bedně a dostala „bramborovou medaili“, oni třebovičtí dávají za zkoušky medaile i za 4. místo). V Jumpingu se Naďa rozhodla, že to povede na superfreestyle a udělala na parkuru snad 6 kroků… no, abych nekecala… asi 7. Kdyby mě vedla ob překážku, to bych zvládla vše. ale ona mě všude vysílala ob dvě překážky. To si má nechat na trénink a ne mi tak kazit závody a výsledky!! A v Openu mě normálně sprdla!! Já se zrovna pokusila udělat nejdelší skok svého života na kladině a Naďa mě vrátila zpátky, donutila na zóně počkat a šla se mnou pryč. Ani mě nenechala doběhnout do konce. Vždyť jsem se dostaly jen ke 4. překážce… Tak jsem zkoušela štěstí druhý den, jestli si Naďa bude trvat na svém. A ta mě diskla dokonce dvakrát. Jednou jsem sklouzla z houpačky, já fakt nechtěla – a to jsme byly už na konci parkuru, to mě teda mohla ty dvě skočky nechat dojít do cíle… ale to ona ne… já se musela vrátit a udělat to pořádně… No, asi mi nezbude nic jiného, než začít zóny dělat stejně zodpovědně jako na tréninku. Ale na Jumpingu jsem byla šťastná – v jednom jsem sice skončila v polovině startovního pole, protože Naďa se rozhodla, že je načase prověřit, jak zvládám supertěžké náběhy na slalom a nechat mě v tom samou. Já ho v tom slunku nejdřív vůbec neviděla, tak jsem se vrátila k Nadi, ať mi ho pořádně ukáže, ale náběh jsem nakonec trefila napoprvé. Naďa byla moc ráda. A poslední Jumping speciál? To byl parkuru přímo pro mě. Ten jsem zaběhla s přehledem a vybojovala jsem si bronzový pohár. (teda on je bílý, to se jen tak říká, že je bronzový
Tak teď zas něco málo potrénujeme a o víkendu nás čeká druhé kolo Moravskoslezského poháru ve Větřkovicích. To bude super!!! Tam zas bude teta Monča a Jessynka a Deninka a Artík a my budem jako srnky skákat v obílí!! Jen doufám, že si Naďa zapomene plavky, protože minule vyhrožovala, že mě dostane do rybníka ať chci nebo ne…Já tam teda sama nepudu… ani za Jessy, ani za Artíkem, ani za Deni, to radší budu běhat po břehu tam a zpět a povzbuzovat je, ať plavou rychleji.