Větřkovice červen 2008
Tak jsem zase zpátky z Větřkovic. Měla bych napsat z výletu do Větřkovic, protože závody se mi tentokrát moc nelíbily. Nelíbily se mi parkury, nevěděla jsem, kam mám běžet, protože Naďa se tam motala jak „mucha v cylindru“, nelíbily se mi překážky (ten ošklivý kruh, do kterého jsem se ani jednou nedokázala sama trefit se mi líbil ze všeho nejmíň). Navíc bylo takové horko, že jsem se první den s kámoškama Jessynkou a Denynkou a kámošem Artíkem uštvala za balonkem a pak jsem nemohla běžet na parkuru. Aspoň že jsem vyhrála tu zkoušku SA 1 v sobotu, to bylo taky jediné, co jsem doběhla. (Ještě jsem mohla doběhnout Open, ale zas mě ta Naďa vrátila zpátky na áčko – a přitom mi jen nevyšel skok z áčka…). Ale jinak to byl krásný výlet. Až na ten rybník… Nevím, co ti lidi na té vodě mají… Naďa si nejen nezapomněla plavky, ale ani ručník a do vody mě tahala už v sobotu. A několikrát za sebou!! Jsem se málem utopila… tak jsem se vyděsila…. a pak…. jsem se vyděsila ještě jednou, to když Naďa odplavala, že z ní byl vidět jen kousek hlavy. Co když se taky utopí, jako já málem…?!? Sebrala jsem veškerou odvahu a plavala jsem ji zachránit. Doplavala jsem k ní, zjistila, že je v pořádku, tak jsem metla zpátky na břeh. Příště ať ji zachraňuje někdo jiný…. V neděli jsem se už nenechala napálit a zaplavaly jsme si s Griotkou, ale jen když nás Naďa donutila vlézt do vody. Což o to, v tom počasí to bylo příjemné osvěžení, ale já se s tím plaváním budu muset nejdřív vnitřně ztotožnit, než si ho zopakuju. A pak taky…. třeba někde jinde nebude tak prudký břeh jako ve větřkovickém rybníku – jeden krok a už se topíte… třeba, když půjdu do vody krůček po krůčku, nechám se ukecat i příště…
My obě - Griotka i já, Sherrynka, děkujeme tetě Monči za fantastické fotky a věříme, že když už teď je důkaz, že jsme byly ve vodě, že nás tam panička příště zase nepožene. Agility je totiž o hodně lepší, než nejaké plavání...