Větřkovice květen 2008
1. kolo Moravskoslezského poháru ve Větřkovicích posuzovala Slávka Podmolová, od jejíchž parkurů jsme si slibovali plynulé a rychlé běhy a dobré výkony. Ale dejme zase jednou slovo Sherrynce:
V sobotu ráno jsem už nemohla dospat a budila jsem Naďu už od půl čtvrté. Hlavně jsem se potřebovala vyrovnat s háráním a tím, co je teď pro mě nejdůležitější. Přemítala jsem o tom cestou do Větřkovic a zjistila, že zatím je to stále běhání po parkuru. Ráno k nám přijeli Bodík a Vikinka, přibrali jsme Gabku a vydali se na cestu. První parkur, co Slávka postavila, mou paničku trochu vyděsil. Jelikož se běhalo o finanční ceny, Slávka trochu přitvrdila a celý víkend vítězila nad závodníky vysoko na body. Mně se ale ten těžký jumping běžel dobře, do slalomu jsem se trefila na podruhé a s nějakými chybičkami jsem ho doběhla. Naďa měla radost, protože třetina závodního pole nedoběhla a já skončila 13. Zkouška byla tak strašně jednoduchá, že mi tam Naďa udělala tři odmítnutí a já se kvůli ní diskla. Mám takový dojem, že ona vůbec neumí běhat lehké tratě. To se ukázalo na posledním sobotním běhu, Openu, který z 24 startujících doběhlo jen 8 a já byla 6. s nějakými chybičkami.
V neděli jsme začínali zase Openem a taky nebyl zrovna nejlehčí, já v něm skončila 15., protože Naďa si popletla trať, poslala mě do tunelu, pak si to uvědomila a zase mě z něj odvolávala, ale udělala mi tak těžké náběhy na další překážky, že jsem jí v duchu zbytek parkuru peskovala a nezaběhla jsem úplně nejlépe. Ale doběhly jsme. Však taky Naďu ostatní závodníci chválili, že už běhá mnohem líp než před časem, tak doufám, že už jsem ji to konečně naučila. Nedělní zkouškou jsem Nadi udělala čáru přes rozpočet, protože jsem ji bezchybným výkonem v krásném čase vyhrála, což Naďu zaskočilo, ona totiž nechce, abych musela do dvojek. Vůbec nerozumím tomu proč se brání, když těžké parkury zaběhneme a v lehkých se diskneme. Což se potvrdilo na posledním běhu, Jumpingu, který byl opravdu docela lehký, takže Naďa zas běžela, jako by šlo všechno samo, málo mi ukázala správnou skokovku a já ji vynechala. Ale jinak to byly vůbec nejúspěšnější mé závody – doběhla jsem 4 běhy, což se mi dosud nepodařilo a stála jsem na stupních vítězů na 1. místě, což bylo také poprvé. Ale abych se pořád jen nechlubila – Větřkovice jsem si tentokrát opravdu moc užila. Chodili jsme se proběhnout s mýma nejlepšíma kámoškama Jessinkou, Denynkou a Artíkem, běhali jsme ve vysokém obilí, Naďa se smála, že skáču jak srnka, ale co mi zbývalo, když jsem neviděla, kde ostatní belgičáci jsou, musela jsem vždycky vyskočit půl metru, abych viděla kolem sebe. Vycáchali jsme se v rybníce (teda já jen tak opatrně, ale Naďa zas vyhrožovala, že za měsíc vleze do vody i ona a zase mě tam donutí plavat, uvidíme, jestli se jí to podaří…). Pak jsme si trochu zalovili, belgičákům vyletěl před nosem zajíc, tak se za ním pustili do lesa a byli tam teda pěkně dlouho!! Já po dlouhém a úporném váhání rozhodla, že za nimi nepoběžím a vrátím se k Nadi, což se mi samozřejmě vyplatilo – ono párek je párek, ten si sama neulovím, ten vždycky přinese odněkud z lovu Naďa, je holt lepší lovec, než já.
Tak já se teď zase odmlčím a ozvu se ve druhé půlce června, kdy budeme mít po závodech v Třebovicích.